Proč je důležité zachovat u historických budov původní prvky

Historická architektura dává tvář naším městům i vesnicím. Její kulturní dědictví je o to důležitější, pokud si uvědomíte, z kolika staveb minulosti se zachovalo kolik takových, které dnes označujeme jako historické. Fakt, že nějaká budova slouží svému účelu už sto nebo více let, stojí za pozornost sám o sobě - často bývá osamoceným reliktem minulosti v novější zástavbě, nebo částí významné skupiny budov, která přežila napříč věkem a urbanistickými změnami v okolí.

Kulturní dědictví ve formě zachovalých budov z předešlých staletí také nemá každý národ pod sluncem. Ve Skandinávii například drtivá většina budov, stavěných v historii zejména ze dřeva, lehla dávno popelem. Historie osídlení Spojených států a hrdého amerického národa například zase nesahá zdaleka tak do minulosti, jako naše. Zachovat historické dědictví v co možná nejlepším a nejhojnějším stavu je tak nejen určitou morální nutností, ale i výrazem respektu ke generacím, které tvořily historii našeho národa.

Historické stavby a jejich dnešní využití

Historické budovy přirozeně nestojí téměř nikdy stranou moderního využití, ať už je to bydlení, různé formy podnikání, nebo v nich sídlí veřejné instituce. Požadavky na jejich vzhled a funkci jsou často v kolizi s původními parametry budov a v řadě případů dochází k určitým kompromisním řešením, pokud to například památkáři dovolí. Každopádně dochází k jejich zcela přirozenému opotřebení, ať už působením vnějších klimatických faktorů, nebo i samotným pravidelným využíváním budovy. Pro zachování trvanlivosti jejich prvků, nebo i celku, tak jednou za čas vznikne potřeba údržby, oprav, nebo rekonstrukce. A v tuto chvíli je potřeba si uvědomit, o jakou stavbu se jedná, jaká je její historie, a že zásahy, které se chystáme provést, by měly respektovat původní materiály, metody a vzhled.

Priority rekonstrukce historických objektů

Rekonstrukce historické stavby má vždy nějakého investora, ať už je to firma, soukromník, nebo obec. Jeho zájmy jsou celkem jasné - nízké náklady, dlouhá životnost oprav, zachování nebo zlepšení užitné hodnoty stavby a jejího vzhledu. Požadavky z hlediska památkové péče jsou potom zejména v zachování původních prvků a použití materiálů, které se co nejvíce blíží originálním technologiím, s použitím co možná nejpůvodnějších pracovních postupů tak, aby výsledek co nejvíce připomínal originál.

V případě, že původní omítky a malby vykazují fyzikální a designové parametry umožňující další fungování, čeká pracovníky relativně nejjednodušší práce. Pokud jeví nátěrová hmota dostatečnou soudržnost s podkladem, lze nanést nový prodyšný minerální nátěr a životnost objektu je opět o značnou dobu prodloužena. Předstupněm nové malby může být zpevnění podkladu vhodnou silikátovou penetrací, čímž se vrátí několik let životnosti i fasádní nebo omítkové hmotě. K takto brzkým opravám ale zpravidla přistupuje málo kdo.

V případě takové degradace funkce i vzhledu, kdy omítky neplní svoji ochrannou nebo estetickou funkci, přistoupíme k jejich nahrazení, nejlépe moderní minerální omítkovou směsí. Proč? V opravách historických fasád dáváme jednoznačně přednost použití materiálů, které se fyzikálními a chemickými vlastnostmi blíží dříve používaným fasádám a malbám, jejich stav dále nezhorší a naopak se projeví větší odolností proti zvětrávání. Často se při odstraňování závad narazí na omítky a malby staré pět, deset let, které byly aplikovány bez přihlédnutí ke stavu zdiva, nebo v nevhodné kombinaci s původními omítkami. Je zajímavé, že tyto nejnovější vrstvy jsou často první, které opět potřebují opravit.

Jak u moderních materiálů a metod zachovat historický vzhled?

Historické budovy se prezentovaly v závislosti na použitých materiálech určitou paletou barev a jejich povrch odpovídal ručnímu zpracování omítek na nerovném zdivu. Je velkou chybou aplikovat soudobé materiály (byť třeba i materiály vhodné pro historické stavby) způsobem, který vede k modernímu vzhledu budovy. Zachování původního historického vzhledu stavebních prvků a fasád je prací pro zkušené zedníky a malíře, a zejména spočívá v používání autentických nástrojů, umělé tvorbě nerovností a v případě nátěrových hmot v použití tlumených dobově odpovídajících odstínů s umělou patinou.

Velké chyby se pracovníci zabývající se opravou dopustí, pokud na zdravou historickou fasádní hmotu aplikují některý z moderních akrylátových nátěrů - ty nemusejí ve specifických podmínkách historických budov vydržet ani několik let. Chybou je také nerozeznání charakteru podkladu a přetření například nevhodných materiálů aplikovaných při minulé opravě, třeba i vhodným silikátovým nátěrem. Chemicky a fyzikálně nesourodé prvky jsou v každé fasádě časovanou bombou a jako nehomognita se mohou projevit při mírných změnách podmínek, například vytrvalém dešti nebo mrazu.