Co je to historická stavba

Jednoduše si definovat typickou historickou budovu úplně jednoduché není, zejména proto, protože v čase neexistuje pevně ohraničená "historie". Většinou historickou budovu chápeme jako takovou, která byla postavena z materiálů a metodami, které se dnes již pro tento účel primárně nepoužívají. Této definici nejvíce odpovídají budovy postavené z kamene, pálených cihel, nebo smíšeného zdiva, s vápennými omítkami. Přírodní materiály mají svoji životnost, na kterou dnes negativně působí nové, nepůvodní podmínky použití. Nezřídka byly, zejména za minulého režimu, tyto stavby závažně poškozeny absencí pravidelné péče, nevhodnými zásahy nevhodnými technologiemi, nebo nevhodným využíváním. Působení destruktivních vlivů prostředí samozřejmě neskončilo změnou režimu a tak se dnes často setkáváme s dalším chátráním objektů, u nichž se vedou vlastnické spory, nebo jejichž majitel nemá chuť nebo možnost investovat do oprav. Změnila se i chemie prostředí, které způsobuje zvětrávání stavebního materiálu.

Současný stav historických objektů

Změna ve využívání historických objektů, změny v nejbližším okolí, ale i v celém životním prostředí, se podepisují na stavu historických budov nesmazatelnými stopami poškození. Často se sčítá i více vlivů najednou.

Historické objekty prakticky ve všech případech postrádají izolaci proti zemní vlhkosti. Jak mohly přečkat někdy i stovky let, a proč to najednou vadí? Základy zapuštěné do země přirozeně vždy vedly vzlínající vlhkost do stěn. Přirozené odvětrávání, které mohlo v řadě případů fungovat celá léta, dnes znemožňují například chodníky, které z venkovní strany budovu pevně uzavírají. Jedním z nejčastějších zdrojů vlhkosti v základech domu jsou dnes poškozené okapové svody, zejména jejich zaústění do starých kameninových trubek pod chodníkem, které jsou nezřídka poškozené těžkou dopravou. Další stopkou pro odpařující se vlhkost ze zdí jsou často nové podlahy s nivelační stěrkou, izolační vrstvy, nebo nové podlahové krytiny samotné. Proti období před sto léty se v interiérech mnohem více topí a méně větrá. A to ani nemluvíme o nešťastných stavebních zásazích, na které narážíme na každém kroku.

Opravy z dob minulého režimu - častý zdroj problémů

Jestli se stavebnictví v totalitním Československu něčím opravdu "proslavilo", byla to naprostá ignorance k tradicím a snaha nahradit co možná nejvíce fortelné práce rychlou aplikací tehdy moderních materiálů. Řada historických staveb tehdy místo vápenné omítky dostala korzet z vápeno-cementové, nebo přímo cementové malty, původní fasády byly nahrazovány brizolitem, dřevěné stropy armovaným betonem. Docházelo k aplikaci nevhodných materiálů na stávající skelet budov, nebyly dodržovány technologické postupy, nebyly respektovány ani původní vzhled, ani původní fyzikálně chemické vlastnosti použitých materiálů. Na styku nového a starého materiálu docházelo okamžitě ke vzniku nových nespojitostí, zejména pokud měly oba materiály odlišnou tvrdost a tepelnou roztažnost. Výsledkem tak často byla krátká životnost oprav, designové a funkční poškození objektů, nebo prvků objektů, zhoršení dalších závad a někdy i nevratné poškození budov. Aby toho nebylo málo, ani moderní doba není prostá naprostých kiksů v oblasti použitých materiálů, jejich kombinací a technologií. Některé moderní materiály a postupy, například akrylátové fasádní barvy nebo interiérové barvy, lákají na řadu vlastností, které by jim měly zaručit dlouhodobou trvanlivost a stálost barev, ale v kombinaci se starým podkladem představují další ohrožení.

Požadavky investorů

Investor rekonstrukce objektu zřídka hledí na zachování historické kontinuity - nemá to v popisu práce a byl by svým způsobem sám proti sobě, pokud není vyložený filantrop. Přesto mohou základní požadavky investorů celkem korelovat s požadavky památkářů. Tento cíl si léta kladou výrobci fasádních, omítkových hmot a nátěrů a zdá se, že se konečně blýská na lepší časy. Investor vyžaduje technologicky jednoduchou a rychlou aplikaci materiálu, a hlavně trvanlivost oprav při zachování nebo zlepšení estetické a funkční kvality objektu. 

Požadavky památkářů

I když se to zdá být jako paradox, ani památkáři nemusí stát nutně v cestě rekonstrukci historického objektu, pokud projekt počítá s materiály a technologiemi, které svými fyzikálně chemickými vlastnostmi nepřivodí destrukci materiálům původním. Památkáři vyžadují použití materiálů, které se co nejvíce blíží historicky používaným a těm, které byly použity na daném objektu. Absolutní požadavek je, aby neovlivňovaly nevratně stávající prvky objektu (například u antigraffiti ochrany). S rozvojem minerálních materiálů ve stavebnictví v posledních létech se značně rozšiřuje paleta prostředků a technologií, které jsou pro památkáře přijatelné a vítané.


zamek%20Svetlov%20pred.jpg

Zámek Světlov ve Zlínském kraji prošel už na první pohled určitou opravou teprve nedávno. Špatně provedená práce a nesprávné technologie a prostředky vedly k destrukci nových prvků zatékající nebo vzlínající vodou.

zamek%20Svetlov%20po.jpg

K rekonstrukci do současné podoby byla použita minerální sanační omítka Sanaver a minerální nátěrové hmoty. Zajištěna je tak vysoká prodyšnost, odolnost proti solím a trvanlivost oprav. Zdroj fotografií: Meffert.cz